Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak svlíkačka za kačku vydělala milióny

31. 10. 2017 21:45:00
Způsobů, jak vybrat peníze na charitu, je halda, tento je však originální od sundání prvních svršků až po holý zadek.

Možná mě budete považovat za blázna, nestydu nebo za obojí dohromady. Každopádně benefice West End Bares, která stojí na striptýzu desítek holek a kluků, patřila k tomu nejzajímavějšímu, co jsem na londýnském muzikálovém jevišti letos viděl.

Původní koncept svlíkačky pro dobročinnost není kupodivu ve francouzském šantánu, ale v New Yorku, kde choreograf Jerry Mitchell přišel s nápadem striptýzu broadwayských umělců na pomoc výzkumu a léčby HIV/ AIDS. Z původně malé akce v zapadlém baru kdesi na rohu Chelsea vyrostla událost s rekordním výtěžkem 15,8 miliónu dolarů. Od roku 2010 svoje kostýmy odkládají také tanečnici a herci v londýnském West Endu a v neděli 29. října jsem se každoroční vyprodané show osobně zúčastnil.

Kdo by čekal oplzlou přehlídku s nevkusnými dvojsmysly, měl by si nechat zajít chuť nebo přepnout na Kameňák 8. West End Bares je především nablýskanou burleskou s excelentními tanečními čísly, vynikající choreografií, originálními kostýmy a pěveckou exhibicí sólistů z londýnských muzikálů. Letos společně pro charitu vystoupily soubory z představení Aladdin, The Lion King, Charlie and the Chocolate Factory, Dreamgirls, Funny Girl, Kinky Boots, Mary Poppins, Motown a Wicked.

Kostra programu je vlastně jednoduchá, když máte k dispozici ty nejlepší z oboru. Tvoří ji stand-up výstupy Grahama Nortona, jemuž brilantní skeče vynášejí každoročně stamilióny za talk show na BBC One. Utahoval si z diváků stejně jako z celebrit, kolem nichž se vznáší oblak skrývané touhy – třeba ve chvíli, kdy se na projekci portrétů gay osobností objevila vedle Eltona Johna, Freddie Mercuryho a Ricky Martina také tvář Toma Cruise. Vtipný byl i jeho kolega Tom Allen, jenž po bleskovém sčítání napočítal 8 heterosexuálních mužů v bezmála dvoutisícovém publiku.

Moderátory ve svižném tempu střídaly hudebně – taneční čísla, z nichž vynikaly tři. První, které speciálně pro tento večer zhudebnil Mark Anderson z londýnské Knihy mormonů, zazpívala čerstvá držitelka divadelní ceny Olivier, Rebecca Trehearn. Ta se, podle zvyklostí večera, během rozpustilé plážové písničky svlékla do červených krajek, až skončila zabalená do duhové vlajky. Symboly LGBT komunity ostatně provázely celou kabaretní show a nejdojemněji zapůsobily v tanečním příběhu L-O-V-E na choreografii Matta Gilletta, známého z celosvětového hitu Jersey Boys. Na pódiu se ocitl osamělý cínový voják, s nímž nikdo nechtěl tančit až se mezi smíšenými dvojicemi objevil mladík, který mu nabídl rámě. Emotivní rendez-vous se swingovou hudbou ozdobily projekce plné růží a zakončil polibek obou tanečníků, z nichž jeden nakonec na horizontu jeviště zůstal úplně nahý. Vrcholem pak byl závěrečný gospel s hudbou Quincyho Jonese z filmu Čaroděj ze země OZ, který se čtyřiceti člennou company zazpívala senzační Marisha Wallace z muzikálu Dreamgirls.

Hodinová show přinesla výtěžek 1,5 miliónu korun, a navíc také oslavila rozmanitost divadelního světa, byla slavností kumštu především nové generace umělců, kteří pro společnou věc vystoupili zadarmo.

Po závěrečném defilé, kdy každý může přispět darem přímo jednotlivým účinkujícím, kteří tančí v hledišti, jsem si položil otázku, zda by se podobná benefice mohla uskutečnit v Česku. Pokud jde o současnou generaci muzikálových umělců, nemám pochyb o tom, že bychom dali dohromady kvalitní show. Problém by spíš byl v producentech, kteří se, popravdě řečeno, v malém českém rybníku vzájemně nepodporují ani v případě charity. Zatímco v Londýně věhlasný Cameron Mackintosh velkoryse poskytl své divadlo i se zázemím za 1 libru, v Praze bychom nejspíš skončili u žabomyších dohadů, proč tam vystupuje ten a ne tamten. Dalším, podstatným důvodem, proč show úspěšně běží už dlouhá léta, je sebevědomí LGBT komunity. Málo platné, britští gayové a lesby mají královnou posvěcené sňatky i adopce a dávají svou hrdost najevo během celého roku, nejen v rámci Pride. Na druhou stranu, právě cesta k většímu sebevědomí může vést i přes benefice, které spojují umění s dobrými skutky.

Autor: Janis Sidovský | úterý 31.10.2017 21:45 | karma článku: 20.12 | přečteno: 6059x

Další články blogera

Janis Sidovský

Manipulace s hlasy do Slavíka byla vždycky

Skupině Ortel nemohl Slavík více pomoci, když neuznal všechny hlasy, které kapele zaslali fanoušci. Pokud bylo záměrem utlumit xenofobní hlas, zazní ještě mohutněji.

26.11.2017 v 16:41 | Karma článku: 37.20 | Přečteno: 3887 |

Janis Sidovský

Marné čekání na chlapskou slušnost

Čekal jsem, že se pan poslanec zachová jako slušný chlap. A postaví se čelem k výrokům svého tajemníka. Místo toho jsem se dočkal naprosté ignorace.

22.11.2017 v 18:52 | Karma článku: 32.17 | Přečteno: 4476 | Diskuse

Janis Sidovský

Otevřený dopis k posílání gayů do plynu

Gayové by podle tajemníka poslance Holíka (SPD) měli jít do plynu. Ne, není mi to jedno, a proto píšu otevřený dopis.

11.11.2017 v 19:08 | Karma článku: 40.24 | Přečteno: 6110 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Trizuljak

Prevencí otravy je nepít jedy

Poznámka, která vůbec, ale vůbec není k volbám. Základní situace: Když někdo přijde s pomlouváním jiných, je to jeho ostuda. Sám sebe tím znevažuje a už proto byste mu neměli naslouchat.

16.1.2018 v 23:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 |

Štěpánka Bergerová

Diskriminace bílé lajny ... a snaha o fixaci šokem

Přerušování je prý nebezpečné a snadno může jednoho vykolejit ........................................

16.1.2018 v 23:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Drahoš, nebo Zeman?

Jak jsem psal v předchozím článku v mé rubrice „Komentáře“, v prvním kole jsem nevolil Jiřího Drahoše ani Miloše Zemana. Volil jsem kandidáta, který mi byl z té devítky nejsympatičtější, bez ohledu na preference.

16.1.2018 v 22:40 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 134 | Diskuse

Aleš Szabó

Pražská kavárna včera a dnes.

Pražská kavárna, kavárna co je to kavárna ...kavárna je když: když je příjemné prostředí, vynikající káva a majitelem člověk starající se o svůj podnik s láskou. Může to být však i označení jisté skupiny lidí.

16.1.2018 v 22:13 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 157 | Diskuse

Alena Kulhavá

Mluvila jsem na shromážděn před parlamentem. Moje osobní zážitky i obsah promluvy.

Člověk bez zkušeností si to nějak představuje a vše je pak jinak. Přesto to mělo smysl a svoji promluvu píši i zde vám.

16.1.2018 v 20:33 | Karma článku: 8.59 | Přečteno: 327 |
Počet článků 47 Celková karma 36.54 Průměrná čtenost 6099

Producent, manažer, marketingový konzultant v oborech showbyznys a média. Mediálně zastupuje Český národní symfonický orchestr a festival Prague Proms, podílí se na publicitě muzikálů a momentálně produkuje představení Noci na Karlštejně na hradě Karlštejn.

sidovsky.cz





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.