Adrenalin s Tarantinem a Morriconem vyladila Bette Midler

V polovině minulého týdne jsem novinářům naznačil, že tu o víkendu budou Tarantino a Morricone. Jen málo z nich mi uvěřilo, nejspíš si v tom horku mysleli, že půjde o nejapný žert, jako v případě Jima Carreyho  na Českých lvech.

Jenže tohle byla pravda: Quentin a Ennio v pátek přistáli v Praze. Jejich návštěva měla ryze pracovní charakter a byla vyznamenáním českých muzikantů.

Jejich kvality totiž přesvědčily Maestra Morriconeho, aby si je vyžádal pro nahrávání své hudby k nejnovějšímu filmu oscarového rebela Tarantina „The Hateful Eight“. Držitel Oscara za celoživotní dílo a jeden z nejuznávanějších skladatelů současnosti s Českým národním symfonickým orchestrem letos absolvoval evropské turné a 15. ledna 2016 společně znovu vystoupí v Praze. Začátkem července hudebníky oslovil s nabídkou natočit soundtrack pro první ligu Hollywoodu. Nahrávání v hostivařském studiu ČNSO začalo v sobotu odpoledne a trvalo až do neděle. Přestože byla akce „QE“ utajovaná, dohodli jsme se s trumpetistou Janem Hasenöhrlem, šéfem orchestru, že bychom mohli pár informací zveřejnit, což byl můj úkol. A tak mě čekal perný víkend, na jehož začátku byly výhružky od novináře a na jeho konci pak skvělý koncert v Londýně.

Hudba v hlavní roli

Zpráva o tom, že by tu obě ikony stříbrného plátna mohly být, zazněla poprvé ve středu v České televizi. Pak se strhla mela. Když se v sobotu potvrdilo, že jsou Tarantino s Morriconem v Praze, netrhl se telefon se žádostmi o rozhovor, přítomnost ve studiu, selfie anebo alespoň autogram. Režisér Tarantino ale o žádnou publicitu nestál a dokonce si přál, aby na něho nebyla upřena pozornost. „Netočíme film, ale hudbu, a tak je hlavní postavou Ennio, nikoliv já,“ odmítl celkem sympaticky naléhání, aby přece jen na pár otázek odpověděl. Na férovku je potřeba říct, že vysvětlení naprostá většina novinářů akceptovala, až na jednoho redaktora, který mě vydíral přes esmesky, „že už nikdy nenapíše o ničem, co se mě týká.“ Kéž by, pomyslel jsem si...

Adrenalin víkendu vystupňovala moje plánovaná cesta do Londýna na koncert legendární Bette Midler. Letadlo odlétalo v neděli v 10:15, přičemž redakce čekaly na fotografie z natáčení, na kterých se poprvé ukáže Quentin s Enniem. Snímky Jana Malého jsem obdržel až v britské metropoli, v 15:45 jejich času, tedy v době uzávěrek pondělních novin. Přes tablet jsem tak z jedné londýnské kavárny obeslal novináře a pak už jsem pádil do O2 arény na show lasvegaské divy.

Galerka se srdcem na dlani

Bette Midler zpívala v Evropě po 35 letech, a je pořád ve formě. Nejenže halu vyprodala 2x, ale nabyla publikum energií jako zamlada. Kouzlo, s jakým bavila 15.000 diváků, se dá vystihnout jedním slovem – je zkrátka výborný bavič. Stará škola Las Vegas ji naučila bravurní práci s obecenstvem na principu stand up comedy. Hned v prvním vstupu se pochválila jak dobře vypadá: „to proto, že jsem stála 5 let v mrazáku!“ a dodala, že na jejím těle je úplně všechno původní. Došlo i na propírání umělčina sexuálního života, kdy si povzdechla, že bohužel většinu kariéry měla bez Facebooku a youtube, jinak tam taky mohla postovat „tajná“ videa z ložnice jako některé zpěvačky současnosti. Bette má jadrný slovník předměstské galerky se srdcem na dlani. A právě cit a prožívání ji odlišuje od jiných umělkyň. Zářila ve filmu i na Broadwayi, začínala v newyorských kabaretech a protloukala se v revue jen za doprovodu klavíru. To všechno teď úročí ve dvouhodinové show, kde v extravagantních kostýmech zpívá své hity Rose, From A Distance nebo Wind Beneath My Wings. A také spoustu coververzí, což je její vášeň: „oživila jsem víc staříků než Viagra,“ poznamenala s mrknutím oka diva oceněná Zlatými glóby, Grammy, Emmy i Tony. K těm nejlepším předělávkám patřila vypalovačka Beast Of Burden od Rolling Stones, cohenovo Everybody Knows a pak především soulově zabarvená Waterfalls od TLC. 

Viděl jsem živě už kdekterou divu – Whitney, Arethu, Barbru, Tinu, Dianu, Adele, Kylie, Shirley, Lizu, Celine, Gladys, Chakhu, Pink i Eltona, ale Bette Midler mi dala energetický náboj jako málokterá z nich. Koncert postavený na skečích, fantastické kapele s prvotřídní dechovou sekcí, všestrannými doprovodnými vokalistkami a hlavně bezchybnou dramaturgií, je jedním z mých nejlepších letošních zážitků.