Mockrát jsem si během těch dvanácti měsíců vzpomněl na slova mého dědečka „nech to být, vždyť nejde o konec světa“. Jenže zrovna tenhle rok planetě podle dávných proroctví zvonila hrana, takže, dědo, teď už šlo do tuhého.
Můj dům na Mafia islandJS
Popravdě řečeno, na astrologii docela ulítávám, ale k předpovědi apokalypsy jsem byl poněkud nedůvěřivý. Ve svých úvahách jsem znejistěl na jaře, to když kdekdo přinášel svědectví o „zvucích země“ a já je, na procházce se psy, nedaleko kopce Plešivce u nás na Karlštejně, slyšel. Že by na těch Mayích přece jen něco bylo? „Tak jsou tady“, přiběhl jsem k nám domů a střemhlav googloval „zvuky země“, abych se ubezpečil, že mi necinká v hlavě. Bylo to fakt to řinčení, to vám povídám. Jen mi to nikdo nevěřil a můj partner mi uvařil meduňkový čaj. Prý na zklidnění :-)
Pravdou je, že tou dobou mi nervy kapku pochodovaly kvůli vztahovému džihádu na TV Barrandov. Až jsem napsal lejstro, že končím a odjel bydlet do koruny baobabu na ostrově Mafia v Indickém oceánu. Nebyla tam elektrika, jen suchý záchod a pár domorodců, kteří nám na ohni připravovali právě vylovenou mořskou žoužel. Po pěti letech ve vrcholovém managementu to byl skok, šipka do ledového bazénu. A že jsem tu studenou sprchu potřeboval...
Když se podívám zpátky, vidím, že se ten letošní film přece jen k zániku blížil. Začal velkorysými úspěchy v podobě rekordní sledovanosti pořadů, k nimž jsem napsal námět nebo je jen vybral do vysílání TV Barrandov a prostě se trefil. Raduji se z toho. Stejně tak nezapomenu na Tallinn, Cannes, Barcelonu, Londýn, Dubai, Zanzibar, New York a další místa, která jsem letos navštívil nebo se do nich s potěšením vracel. Jejich energie mi ukazovala směr, ale těm šipkám jsem začal rozumět teprve nedávno.
Ve dvou situacích – tou první byl moment, kdy se rozkřiklo, že na Barrandově končím. Rázem přestal zvonit telefon, přišly dva tři emaily denně, skype oněměl a, probůh, ubyli mi přátelé na Facebooku. Nikdo po mně nic nechtěl, nikdo mě nepotřeboval. Hrůza? Po letech permanentního ataku celkem úleva.
Ale, jak radil děda, nechal jsem to být, vždyť nešlo o kejhák.
Naopak.
A to byl okamžik druhý, kdy nedávno vešlo v kuloárech ve známost, že se „něco" chystá.... Hluchý telefon začal zvonit, pozvánky zase našly adresáta. Štěstí? Nikoliv. Jen prozření.
Jeden z výkladů Mayského proroctví je, že konec světa nenastane ve fyzické podobě, ale v duševní, filosofické. Dnes vidím všechna ta znamení podél cesty roku 2012 docela zřetelně. Znamení, že se blíží potřeba změny. Zánik jedné etapy.
A tak díky roku 2012 za jasný signál, že součet mých ztrát vlastně znamená vítězství. Posledního čtvrt roku jsem kromě cestování nasměroval své kroky podle znamení, jak radil alchymista. A vím, že co zůstává, je energie, místa, okamžiky a lidé, co mi přinášejí štěstí.
Pěkný nový rok a vykročení správným směrem přeje JS
VIDEO - Můj rok 2012 - zapněte zvuk a zmáčkněte play...
Více zde: http://www.sidovsky.cz/news/muj-rok-2012/
