Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Superstar s tváří Hitlera

18. 11. 2012 13:03:01
Londýn oprášil muzikálovou klasiku a zvedl lidi ze židlí. Na scéně je znovu Kabaret, nestoudný ohňostroj vášní a ďábelské manipulace.
Cabaret, Will Young, Michelle Ryan a companyCabaret, Will Young, Michelle Ryan a companyThe Savoy Theatre London

Úspěch Kabaretu zaskočil při své premiéře v roce 1966 i své tvůrce, tandem Kander – Ebb, kteří muzikálovému světu dali ještě Chicago, Zorbu nebo hit New York, New York. Kromě cen Tony a Grammy posbírali za pozdější filmovou verzi také Oscary a jejich Kabaret dodnes figuruje ve dvacítce nejnavštěvovanějších muzikálů na Broadwayi všech dob (od roku 1966 celkem 3.803 představení).

Příběh se odehrává v německém Berlíně 30. let minulého století a líčí divoké zážitky bisexuálního spisovatele Clifforda Bradshawa, především jeho románek s kabaretní zpěvačkou Sally Bowles. Kabaret Kit Kat je pak místem, kde se odrývají nejspodnější proudy perverzí doby – ať už tělesné nebo filosofické v podobě nástupu fašismu.

Idol v roli šílence

Nejnovější zpracování stále aktuálního tématu je bez debat mimořádné. Stojí na šťavnatých choreografiích, nepřekonatelné hudbě, kterou hraje živý orchestr a pak na výkonu někdejšího vítěze britské pěvecké soutěže Pop Idol, Willa Younga, který exceluje v roli kabaretiéra Emceeho. Young postavě vtiskl panoptikální grotesknost i lačnou chlípnost, kterou očividně šokuje nejednu svou fanynku v publiku. Zvlášť odporný je v poživačné písni „Money“, kde obklopený polonahými tanečníky hltá bankovky s uslintaným šklebem, že „prachy hýbou světem“. V protipólu pak jako uhlazený nacistický trubadúr zpívá hymnický song „Tomorrow Belongs to Me“, během něhož se promění v cholerického vůdce s knírkem, který svírá v dlaních provázky od lidských loutek.

Prostopášný tanec a nudná herečka

Incenaci vedle Younga dominuje choreografie venezuelského tvůrce Javiera de Fruta, kterého britští divadelníci právě za Kabaret ocenili cenou Olivier. Tanečníci i tanečnice hýří dekadentností, létají vzduchem, plíží se smyslně po forbíně a zkoumají dychtivost obecenstva. Erotický náboj je přitom živočišný, ale nikoliv vulgární, tělesná vášeň je tu zcela konkrétní, ale ne popisná. Málo platné, choreografovi zásadně pomáhá kvalita souboru – všichni členové jsou výrazné typy a vedle tance špičkově ovládají akrobacii, zpěv i herectví ve druhém plánu.

To se, bohužel, nedá říct, o představitelce hlavní role – zpěvačky Sally Bowles. Ano, všichni si pamatujeme dechberoucí Lizu Minnelli, která za filmovou verzi získala Oscara. Viděl a slyšel jsem ji, mimochodem, zpívat písně z Kabaretu před dvěma lety živě v New Yorku a je pořád jedinečná. Londýn do této úlohy obsadil místní hvězdu televizních seriálů Michelle Ryan, což se ukázalo jako omyl. Pohledná herečka part nezvládá ani pěvecky, ani herecky, není dramatická, natož svůdná. Song „Maybe This Time“ ploše odzpívá, jako by šlo o nápěv bez obsahu, naděje, „že tentokrát to vyjde“ se její Sally nedočká. Ničím nepřesvědčí, že outsider berlínského lokálu ve skrytu duše hledá, touží, sní. Koneckonců, v hodnocení jejího výkonu se vzácně potkalo hlediště s kritiky – Michelle Ryan sklízí na děkovačce jen vlažné ovace a místní tisk její sex appeal přirovnal k marmeládě.

Úspěch na vlastní triko

Nicméně, nejnovější revival Kabaretu je v londýnském West Endu představením, které se vymyká průměru. Není lehkomyslnou šou plnou cingrlátek, její mrazivé finále, které by byl zločin teď prozradit, obecenstvo přiková do sedadel, aby z nich vzápětí s jásotem a uznáním vyskočilo při závěrečném potlesku.

Režisér Rufus Norris provokativní dílo inscenoval už podruhé a to v soukromé produkci Billa Kenwrighta. Bez státních dotací, aby mohli „naplnit svá poslání“, tak vyprodávají sál s tisícovkou míst až do poloviny ledna 2013.

Cabaret, The Savoy Theatre, London

Autor: Janis Sidovský | neděle 18.11.2012 13:03 | karma článku: 9.21 | přečteno: 1944x

Další články blogera

Janis Sidovský

Jak "cikáni" vybrali 112 miliónů

Jiný kraj, jiný mrav. U nás se malují do vzduchu srdíčka a zároveň napomínají kolegové s jiným názorem, jinde hvězdy pomáhají "cikánům" vybrat milióny na charitu. Úcta, respekt a profesní čest nedovolí malosti, aby měla navrch.

8.12.2016 v 20:00 | Karma článku: 28.84 | Přečteno: 13746 |

Janis Sidovský

Proč se tuctovka nestane legendou

Červený koberec, zákulisní dramata a spousta výborné hudby. Na jeviště se vrátila show VH1 Divas Live s rolničkami a dechberoucími výkony. Vidět naživo světové královny popu byl jeden z mých nejlepších zážitků roku

4.12.2016 v 11:13 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 1204 |

Janis Sidovský

Zničující posedlost slávou je fascinující

V showbusinessu platí dávné pravidlo: jste jen tak dobří, jak dobrý je váš poslední hit. Glenn Close teď v Londýně dokazuje, že šlágr můžete mít i na prahu sedmdesátky. Její výkon v muzikálu Sunset Boulevard je prostě excelentní.

16.4.2016 v 14:00 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 1484 | Diskuse

Janis Sidovský

Britské Thálie oslavily hity z Broadwaye

Ovacemi ve stoje ocenilo nadšené publikum koncert muzikálových hitů, který v Londýně dirigoval Keith Lockhart. Ten se představí v Praze, Brně a Ostravě už po neděli s Českou filharmonií, což slibuje mimořádný zážitek.

26.1.2016 v 8:00 | Karma článku: 4.29 | Přečteno: 139 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Jiří Beneš – Jak a kdy vznikla Bible?

Bible je soubor starověkých textů, které křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem. Proto se nazývá také Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo.

21.10.2017 v 8:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 8 |

Karel Sýkora

Na jakou práci se hodíš?

Málokdo je ve svém životě šťastný, pokud má ubíjející a nezajímavou práci. Aby se člověk cítil šťastný, měl by se věnovat činnostem, které co nejlépe odpovídají jeho osobnostnímu typu a podle toho si zvolit zaměstnání.

20.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 3.99 | Přečteno: 193 |

Lukáš Vítek

Ze zápisků průvodce na zámku: kap. Neznámý host

Jako průvodce většinou nevíte, koho provádíte. Jako průvodce odhalujete svou osobnost (mluvíte ironicky, vážně, s odstupem nebo zas kontaktně). Jako průvodce se vydáváte na pospas kolísavé pozornosti šedé zóny naslouchajících,

20.10.2017 v 15:40 | Karma článku: 6.81 | Přečteno: 170 | Diskuse

Iveta Svobodová

Na křídle větrného mlýna Františka Kožíka

Před léty jsem četla tento životopisný román o malířce Zdence Braunerové. Tehdy mi přišla neprávem opomenutá a ten pocit mám dodnes. Přitom to byla velká malířka a ještě úžasnější člověk.

20.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 121 | Diskuse

Karel Sýkora

Proč už jen neslýchám hlas pastýře?

Pastevec, někdy nazývaný též pastýř, má na starosti pastvu užitkových zvířat, především skotu, ovcí a koz, popřípadě další práce s tím související.

20.10.2017 v 7:26 | Karma článku: 4.79 | Přečteno: 81 |
Počet článků 43 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6160

Producent, manažer, marketingový konzultant v oborech showbyznys a média. Mediálně zastupuje Český národní symfonický orchestr a festival Prague Proms, podílí se na publicitě muzikálů a momentálně produkuje představení Noci na Karlštejně na hradě Karlštejn.

sidovsky.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.