Původně se zdálo, že jde jen o pouhý vnitrostranický boj, jehož je pan Hájek (hlásnou) troubou. Zarytost jeho zdánlivě okrajových názorů se ale těší velké mediální pozornosti, a proto mi pan vicekancléř stojí za reakci.
Gay a politik. Gareth Thomas a David Cameron.Gareth Thomas Facebook
Když se před dvěma lety k odlišné orientaci přihlásil Gareth Thomas, statný ragbista a sportovní hvězda Velké Británie, dala se – ze známých důvodů – čekat změna hradní rétoriky na adresu gayů. Ta zpráva ale do předpokojů vladaře patrně nedolehla, a tak se státní úředník i nadále o menšině spoluobčanů vyjadřuje s despektem a zdviženým prstem.
Kdyby pan Hájek viděl dál než za humna, pak by věděl, že právě gaye ragbistu přijal letos v červnu britský premiér v předvečer London Pride a že na setkání s gay sportovci uvedl, že „sexuální orientace neznamená na rozdíl od dopingu žádnou diskvalifikaci“. David Cameron ale není zdaleka jediným politikem, který se v západním křesťanském světě, jímž se sekretář z pražských výšin zaklíná, s představiteli gayů a gay akcí setkává.
Záštitu nad Pride v Amsterdamu přijal místní starosta Job Cohen, který se v roce 2008 dokonce festivalu sám zúčastnil. A hrade div se, gayové získali podporu i v tak tradičně katolické zemi, jako je Španělsko, kde mohou uzavírat sňatky a dokonce i adoptovat děti.
Pan vicekancléř, pokud jen neslouží boji uvnitř ODS, svou dogmatickou proklamací demonstruje strach z odlišností, z barevnosti života a rozdílností názorů. Působí jako frustrovaný člověk s komplexem nedocenění vlastní hodnoty. Možná proto používá silná slova jako deviace, čímž křesťanům neprokazuje dobrou službu, vzpomeneme li na letité skandály katolických kněží.
Jeho slova postrádají nadhled a pochopení vlastní směšnosti. Chystaná Prague Pride přece nemá takový význam, aby změnila hodnotový žebříček spořádaných heterosexuálů, to by hradní sekretář menšině připisoval doslova nadpřirozené schopnosti. Pan Hájek gaye zbytečně démonizuje a na nevinný festival tragikomicky strhává pozornost. Statut rodiny je v Česku v krizi i bez čtyřprocentních spoluobčanů a jestli se 50% manželství do pěti let rozvádí, pak by měl pan Hájek pro zachování rodiny dělat něco konkrétního a ne jen bědovat nad těžkým osudem.
Chápu, že jeho službě zvoní hrana a může hledat hromosvod vzteku, že by mohl být vnímán jako pouhý statista českých dějin. Rozumím jeho touze, aby v zemi bylo více morálky a méně podvodů, také bych si, jako on, přál, aby v Česku bylo méně bezvěrců než současných 70%. Za rozklad mravnosti ale rozhodně nemůžou, pane Hájku, homosexuálové a vymyšlený homosexualismus. O to více vnímám jako ostudu, že v předsíni Pražského hradu působí člověk tak miniaturního rozhledu.
