Janis Sidovský

Gorby, který změnil svět

31. 03. 2011 19:30:31
Oslava 80. narozenin Michaila Gorbačeva mýma očima: Sharon Stone je ještě krásnější než na plátně, Gorby stále charismatický i přes pár kil navíc a Mel C ze Spice Girls by už raději neměla zpívat živě.
Kevin Spacey a Sharon Stone
Kevin Spacey a Sharon Stone Getty Images

Příležitost být hostem na mejdanu světového politika se - alespoň mně - neděje často, a tak jsem před měsícem, kdy mi do schránky dorazila obálka s nápisem „Mikhail Gorbachev 80th Birthday“, koupil letenku a 30. března 2011 zaletěl do Londýna.

Událost, kvůli níž pánové oblékají smoking a dámy šustí hedvábím, se konala v elegantní Royal Albert Hall naproti Hyde Parku. Už odpoledne se tu rozhrnul široký červený koberec, aby po něm kolem sedmé začaly z černých limuzín kráčet osobnosti mezinárodního věhlasu, držitelé Nobelových cen, Oscarů, Zlatých glóbů a Grammy. Narozdíl od tuzemských show v Londýně promenáda celebrit probíhá pragmaticky organizovaně, společenské stavy se tu nemísí - prostě každý stojí na svém místě: hvězdy před objektivy desítek štábů, jásající fanoušci za zátarasami v dostatečné vzdálenosti, no a my, obyčejní smrtelníci, kteří mají štěstí být u toho, vstupujeme do sálu se sametovými křesly bez okázalého vítání. Vyprodané hlediště mluví rusky, anglicky, německy, italsky, francouzky i v jidiš a mnohé zástupce národů člověk pozná podle oblečení i chování. Zatímco anglické dámy zdobí distingovaná noblesa, Italové hlasitě vtipkují a Rusové pořád telefonují, což jim, koneckonců, vydrží i během koncertu, bez ohledu na klavírní preludium, které právě zní na jevišti.

Show, s podtitulem „A Night To Rembember“, začala s dvacetiminutovým zpožděním, krátce potom, co v první řadě usedl kdysi jeden z nejmocnějších mužů planety, jubilant Michail Gorbačov. Sál se roztleskal a provolával bravo, jen co stále charismatický prezident pokynul dlaní na pozdrav obecenstvu, které prominentním vstupným tučně přispělo na jeho nadaci, jež podporuje prevenci a výzkum rakoviny.

Večer na počest státníka otevřel klip připomínající osobnosti, které změnily svět – defilé od Alberta Einsteina a Gagarina přes Matku Terezu, Beatles, princeznu Dianu a Nelsona Mandelu uzavřela sekvence s Gorbym – tu jak si třese pravicí s Ronaldem Reaganem, tu jak přijímá Leonarda DiCapria anebo bourá berlínskou zeď. Sál Gorbymu poprvé aplaudoval ve stoje, což se během čtyřhodinového večera stalo ještě několikrát a konečně se mohlo začít.

„Dámy a pánové, přicházejí vaši průvodci, Sharon Stone a Kevin Spacey“, oznámil hlas z reproduktorů a na scéně se objevil pár, díky němuž jinak předlouhý program dostával spád. Sharon je, mezi námi, fakt kočka a překvapila mě empatií, s níž pomáhala některým nejistým řečníkům anebo, jak bezprostředně usedla mezi harfenistky, když ji některý z vystupujících zaujal natolik, že zapomněla odejít do zákulisí. Kevin Spacey, toho času vážený šéf londýnského divadla Old Vic, házel jednu vtipnější repliku za druhou, mnohdy z patra, jindy díky důmyslnému čtecímu zařízení, které nebylo vidět ani z páté řady. Také jemu se chvalozpěvy na Gorbyho zdály poněkud zdlouhavé, a tak po projevu mediálního magnáta Teda Turnera neváhal poznamenat: „původně to mělo trvat dvě a půl hodiny, teď to vypadá, že sotva stihneme poslední metro.“

Sharon se dvakrát převlékla. Nejdříve upoutala pozornost smetanovou róbou s velkým dekoltem, jež učarovala hlavně izraelskému prezidentovi Šimonu Peresovi, jehož sice i na jevišti hlídala početná ochranka, ale ani ta nezabránila hollywoodské divě, aby ostře sledovaného politika držela kolem ramen a čtyřikrát jej během projevu políbila. Po přestávce pak přiběhla na výstup „jako“ pozdě v černých šatech s výrazným závěsným šperkem přes polovinu těla: „Gorby změnil svět, Sharon alespoň šaty“, glosoval její outfit Kevin Spacey.

O hudební část programu se podělili umělci Východu i Západu – nechyběli němečtí Scorpions s hitem Wind Of Change, operní superstar Katherine Jenkins, která s Londýnskou filharmonií zazpívala árii Habanera z Bizetovy Carmen ani popový veterán Paul Anka s evergreeny You Are My Destiny nebo My Way, který zazněl na úplný závěr slavnosti. K těm opravdu nezapomenutelným vystoupením patřily dvě písně šarmem a hlasovým fondem strhující Shirley Bassey (bondovka Diamonds Are Forever, swingovka Lady Is The Tramp) a blok britského hudebníka Bryana Ferryho. Na úplně druhém konci se pak octly ex Spice Girls Mel C a belgicko- italská Kanaďanka Lara Fabian. Zatímco Mel C zpívala alespoň s orchestrem, Lara publiku nabídla halfplayback a cirkusácká gesta kterak zpěvačka obtížně bere velký tón. Obě sklidily velmi zdvořilý potlesk.

Mezi řečníky se vedle politiků jako Bill Clinton nebo Arnold Schwarzenegger vtěsnala také půvabná herečka a modelka Mila Jovovich, která oslavence coby rodačka z Kyjeva pozdravila plynnou ruštinou.

Pro účastníka z Česka, kterým jsem včera v Londýně byl, měl jinak výjimečný večer poněkud trpkou příchuť. Zatímco z pódia promlouval bývalý polský disident Lech Walesa, na plátně se zobrazoval běh dějin a připomínal se pád železné opony, zem v srdci Evropy nikdo nezmínil. Jakoby perestrojka na sametovou revoluci neměla žádný vliv, jakoby Václav Havel nebyl součástí změn, které transformovaly historii. Na Československo tak na této neobyčejné události upozorňuje pouze černobílá fotografie v programové brožuře: Gorby na ní v někdejším Paláci kultury hovoří pod budovatelským nápisem “zkušenosti KSSS – neocenitelný zdroj poučení pro KSČ při budování rozvinuté socialistické společnosti“.

Těžko říct, kde se stala chyba. Jisté je, že Gorby 80 byl pro mě i přesto mimořádný večer, na který se nezapomíná.

Autor: Janis Sidovský | karma: 16.95 | přečteno: 2343 ×
Poslední články autora